Jak jsme hráli Scrum pong
Před Vánoci jsem připravoval akci Zonky IT Offsite a na ní jsem moderoval jeden workshop. Už dlouho jsem chtěl vyzkoušet cvičení na rozdíl mezi klasickým “waterfall” a iterativním “agile” přístupem, pomocí simulace. Ta možnost se objevila právě teď, neváhal jsem ji tedy využít.
Celá hra byla inspirovaná Scrum pong simulací a ukázala, jaké výhody má iterativní přístup. Šlo o hru, kde vaším úkolem je nahrát co nejvíc bodů pomocí přehazování míčků. Máte čas na přípravu, pak na realizaci, pak zase na přípravu atd.
Jaká byla tedy pravidla?
- Všichni hrajete jako jeden tým — Nemůžete se rozdělit na několik menších týmů.
- Míček musí mít letovou dobu — Míček se nesmí alespoň chvíli něčeho dotýkat. Nesmíte si předat míček z ruky do ruky jako u štafety.
- Nesmíte předat míček svému sousedovi vedle vás.
- Kde je začátek je i konec — Míček se musí přes všechny osoby vrátit k rozehrávající osobě.
- Pracujete v iteracích (pro Agilníky) — příprava, realizace, příprava, …
Jdeme na to!
Účastníky jsem rozdělil na dvě skupiny. První skupina Vodopádníci dostala zadání a lá waterfall:
- 8 min využijte na přípravu
- odhadněte, kolik uděláte bodů
- 8 minut využijte na realizaci
Druhá skupina Agilníci dostala zadání a lá agile:
- 2 min využijte na přípravu
- odhadněte, kolik uděláte bodů
- 2 minuty využijte na realizaci
- celý postup opakujte 4 krát
Ve výsledku měli oba týmy 8 minut na plánování a 8 minut na realizaci.
Jak to dopadlo?
Vodopádníci se pustili do přípravy. Po 4 minutách neměli nic. Po skončení limitu dali odhad 35. Nakonec dali 65 bodů. U Agilníků to bylo zajímavější. Nakonec v součtu iterací odhadli za 85, ale udělali 108 bodů. Za stejný čas tedy Agilníci nahráli o 43 bodů víc než Vodopádníci.
U Vodopádníků byla během realizace slyšet slova jako: “Nebaví mě to”, “Jsme jako opice”, “Kdy už to skončí”. Na konci z toho byli všichni unavení.
Naopak Agilníky bavilo se každou iteraci zlepšovat a vymýšlet úpravy, aby dali více bodů. I když při první iteraci dali nereálný odhad, už ve druhé iteraci dali víc, než odhadli. Ve třetí iteraci se trochu zabrzdili, protože začali dělat chyby, ale hned v další iteraci si na ně dali pozor a opět dali víc, než odhadli.
Resumé?
Nutno říct, že jsem měl na začátku obavy, protože obě skupiny byly v jedné místnosti a Agilníci, kteří přišli na řadu až po Vodopádnících, mohli “opisovat”. Nic takového se naštěstí nestalo.
Při hře se pěkně ukázaly výhody iterativního přístupu. Samozřejmě, byl to jenom workshop, ale i tak se v něm daly vypozorovat souvislosti s reálným vývojem — odhady, motivace nebo očekávaný a reálný výkon.
